4.01.2013

Začínáme zkoušet STRÝČKA VÁŇU

Od Racka ke Strýčkovi Váňovi - jsou tomu dva roky, co jsme uvedli ve Stavovském divadle drama Antona Pavloviče Čechova – Racek. Hru o umění, divadle, talentu, který sám o sobě neznamená nic... a o lásce, samozřejmě. Dnes tedy začínáme zkoušet Strýčka Váňu. Leoš Suchařípa, překladatel hry napsal, že Strýček Váňa je hra o krizi středního věku: „člověk přijde, ohlédne se, co se děje za ním a vidí jen spáleniště. A podívá se dopředu a nevidí nic:“ Všechno, nebo přinejmenším mnohé v co jsme ještě před bezmála dvaceti lety doufali, věřili, se nenaplnilo. Naděje, jakkoliv byla spojená s iluzí mladosti se s ubíhajícími léty proměnila ve skepsi. Politika je jedna velká stoka, ve které plavou tuneláři a zloději. Komu má člověk věřit? Na koho se spolehnout? Existuje ještě vůbec nějaká pravda? Duchovní a mravní hodnoty byly zatlačeny do pozadí... opět. Depresivní pocit. Ale Strýček Váňa je i o existenciální tísni. O zklamání ze života, který se jaksi nedaří žít tak, jak jsme si to představovali. O strachu ze smrti a umírání. O dospělosti, zralosti a připravenosti k bilancování. Může se zdát, že je Strýček Váňa oproti Rackovi pesimističtější a depresivnější. Že je to truchlivá hra bez špetky humoru. Omyl je pravdou. Strýček Váňa má v sobě velmi jemný humor. Delikátní humor. Humor geniálního dramatika a člověka, který o „marnostech“ života věděl mnohé.

Autor: Iva Klestilová, Foto: Hana Smejkalová