10.06.2016

SEN ČAROVNÉ NOCI: Snový kvartet milenců

Lucie Polišenská, Pavla Beretová, Patrik Děrgel a Jiří Suchý z Tábora – milenecký čtyřlístek z připravované inscenace Shakespearova SNU ČAROVNÉ NOCI, poslední činoherní premiéry této sezony...

Představitele hlavních rolí vyzpovídal dramaturg Činohry ND Milan Šotek.

V nejednom komentáři k Shakespearovu Snu se dočteme, že ústřední čtyři milenci jsou „vzájemně zaměnitelní“. Badatelé mají nejspíš na mysli onu proměnlivou konstelaci mileneckých párů. Těžko si ale představit herce, který by chtěl být „vzájemně zaměnitelný“ se svým kolegou. Jakým tónem o sobě dáte znát v kvartetu athénských milenců?

Lucie Polišenská: Helena se děsně touží vdát, je to její hnací motor. Ovšem když se jí má tento životní sen konečně splnit – v jednu chvíli o ni usilují dokonce dva nápadníci – nechce tomu věřit, má to za špatný vtip. Noční můru ale nakonec umí obrátit ve svůj prospěch.

Pavla Beretová: Hermii zničehonic opustí její láska. A já doufám, že na své opuštění bude reagovat patřičně extrémně – v návalu citů a hormonů!

Jiří Suchý z Tábora: Demetria vnímám jako nejpřímočařejšího z milenců. Dlouze se o lásce nevybavuje, jde se za ni rovnou bít. Do mozaiky postav vnáší racionální vnímání světa – tedy dokud není očarován kouzelnou květinou. Pak se mu celá mysl převrátí naruby.

Patrik Děrgel: Můj Lysandr bude milovat jako blázen…


Jedná se o titul, který zná snad každý divadelní divák, natož divadelník. Absolvent DAMU se s ním zpravidla setká i v rámci školních hereckých cvičení. Překvapila vás Shakespearova hra vůbec ještě něčím? Teď, když jste do ní nahlédli „zevnitř“?

Jiří Suchý z Tábora: Se Snem se opravdu setkávám už od dětství a překvapuje mě právě svou plastičností – pro každého režiséra, pro každého herce může znamenat něco docela jiného. Je to prostor nekončící fantazie.

Patrik Děrgel: Získal si mě především způsob inscenování této klasiky, jak jej zvolil Daniel Špinar. Máme zaděláno na to, aby vznikla svižná, hravá a zábavná inscenace. Divák by se měl na chvíli opravdu cítit jako ve „snu“.

Pavla Beretová: Jednou za život se musí se Snem potkat každý herec. Naprosto mě fascinuje, jak Shakespeare dokázal propojit všechny ty světy – milence, nadpřirozené bytosti a řemeslníky.

Lucie Polišenská: Inscenace Snu jsem viděla všehovšudy dvě, jako herečka jsem se s ním nesetkala ani na škole. To může být svým způsobem výhoda…


Daniel Špinar chce Sen čarovné noci „rozpohybovaný“ – k pohybové spolupráci přizval mima a performera Radima Vizváryho. Jak náročné je zkoušení a je pro vás takový přístup k Williamu Shakespearovi inspirativní?

Pavla Beretová: S Radimem Vizvárym se zkouší skvěle, baví mě jeho přístup. Vždycky se dokonale vyblbnu při radovánkách na trampolíně. Jenom bych po každé zkoušce potřebovala osobního maséra.

Lucie Polišenská: Ještě to bude dřina, ale snad dokážeme přirozeně propojit pohybové kreace s veršem. Je to výzva!


Patriku, Sen je vaše v pořadí třetí shakesperovská inscenace, na které spolupracujete s režisérem Danielem Špinarem (předcházel mu Hamlet a Othello). Popsal byste, jakým způsobem zkouší?

Patrik Děrgel: Dan ví přesně, proč daný text dělat. Má jasnou představu, a přitom na zkouškách vytváří tvůrčí atmosféru, takže se na výsledné podobě inscenace podílí celý tým. Jeho 100% zaujetí pro věc a zároveň otevřenost podnětům je pro mě velmi inspirativní.


Jiří, pro vás je Demetrius naopak vůbec první spoluprací s Danielem Špinarem a k tomu vaše nástupní role v ND. Jaké jsou první dojmy?

Jiří Suchý z Tábora: Zatím je to veliká zábava. Vysoké nároky režiséra a laťka, kterou nastavili kolegové, to je přesně to, co si Shakespeare v Národním divadle zaslouží. S Danielem Špinarem se při práci pomalu poznáváme a já obdivuji jeho režijní temperament, díky kterému vede herce bez zbytečných kliček k cíli.

Autor: Milan Šotek, Foto: Petr Neubert