7.02.2016

Milovat jako Manon a Des Grieux

Když v roce 1731 napsal francouzský spisovatel a romanopisec Antoine François Prévost d’Exiles (známý spíše jako abbé Prévost) své nejslavnější dílo Manon Lescaut, ani netušil, jaký poprask románem způsobí. Ve Francii bylo jeho vydávání dokonce okamžitě zakázáno. I přesto (či snad právě proto) se stal velmi populárním a nezákonně se dále šířil mezi lidmi. V následující edici z roku 1753 proto abbé Prévost raději odstoupil od příliš skandálních detailů a včlenil do knihy poněkud moralizující vysvětlivky.

Úspěch románu tkvěl i ve faktu, že autor popisoval něco, co sám velmi dobře znal, co prožil na vlastní kůži. Jeho osudy a historie rytíře Des Grieux se až nápadně podobaly. I abbé Prévost studoval u jezuitů, i on vedl v mládí velmi nevázaný život. Z koleje totiž uprchl a roku 1717 vstoupil do armády. Nevydržel tam však dlouho a vrátil se zpět do kláštera. Několikrát poté vystřídal službu v armádě i v církvi, nakonec po nešťastné lásce složil roku 1721 řeholní slib v Řádu svatého Benedikta a pobýval v klášteře v Saint-Germain.

Jenže roku 1727 z kláštera opět utekl (vadila mu prý velmi přísná klauzura). Působil jako vychovatel v Anglii a o dva roky později odešel do Nizozemí. Zde byl ovšem obviněn z podvodů a nemravného jednání (i tehdy v tom prý měla prsty nějaká milenka), a tak musel znovu odjet do Anglie. Až počátkem třicátých let se mu podařilo vrátit se do rodné Francie. I nadále psal a překládal. Roku 1741 kvůli dluhům zase Francii opustil a hledal útočiště v Bruselu a ve Frankfurtu. O rok později mu byl umožněn návrat, nakonec se smířil s církví a roku 1754 získal dokonce převorství.

Filozof Charles Louis Montesquieu neobyčejný úspěch Prévostova románu posléze glosoval: „Nepřekvapuje mě, že toto dílo, jehož hrdinou je šibal a hrdinkou poběhlice, dochází obliby: vždyť všechny špatnosti hrdiny, rytíře des Grieux, jsou motivovány láskou, a to je motiv vždycky ušlechtilý, i když samo jednání je sebepodlejší. Manon miluje rovněž; to omlouvá vše ostatní v její povaze.“

A se stejným zaujetím a pochopením přistoupil k dramatizaci Prévostova románu o více než dvě stě let později i Vítězslav Nezval. Kdyby jen prostopášný abbé tušil, jak velkou službu prokáže jednomu českému básníkovi a prostřednictvím jeho stěžejního díla i všem českým čtenářům a divákům!

Autor: Ilona Smejkalová, Foto: Patrik Borecký