31.05.2016

Výročí 10 let úmrtí Borise Rösnera

Dnes přesně před 10 lety opustil divadelní svět veliký herec, divadelní pedagog a dlouholetý člen Činohry ND, Boris Rösner. Pravý aristokrat české divadelní scény, který svým charismatem, energií a vášní pro svou práci dokázal uhranout diváky i své kolegy napříč generacemi. Čest jeho veliké památce.

Boris Rösner
(25. 1. 1951 - 31. 5. 2006)

Bytostný herec Boris Rösner dokázal svou energií naplnit jakkoli velké jeviště. I jeviště velké jako svět. Dokázal strhnout diváky, fascinovat je, uhranout – a oni podlehli jeho neopakovatelnému charismatu, kouzlu divadla. Boris Rösner byl pravým aristokratem české divadelní scény. Vášnivě miloval svou práci, věřil v ni a vážil si jí. Vznešeně nepochyboval o její ceně. Stal se hvězdou, aniž k tomu potřeboval mediální podporu. S noblesou sobě vlastní zůstal stranou seriálového a reklamního hemžení, jeho herecký talent nebyl na prodej. Byl svrchovaným profesionálem v rozhlase, televizi i filmu.

V roce 1997 získal Cenu F. Filipovského za nejlepší dabing (role otce ve filmu Na východ od ráje), v říjnu 2004 zvítězil v anketě rozhlasu Neviditelný herec. Věnoval se jenom té práci, v jejíž smysl věřil. Byl dokonalým ztělesněním romantika, vědomě a důsledně naplnil tuto roli – pozemské poslání – celým svým životem. Jako člověk z herecké rodiny v divadle nacházel druhý domov. Vášnivě prožíval jeho osudy, trápil se jím a angažoval se v něm. Nikdy jen nečekal na příležitosti, šel jim vstříc, chlapsky se jich zmocňoval a naplňoval je celou svou bytostí. Osudová provázanost s divadlem jej často přivedla k rolím velkých hereckých bardů – Forresta ve Dvou shakespearovských hercích, Prvního herce v Ubohém vrahovi, Lemaitra ve Frederickovi , a neposledně největšího z pokušitelů – Mefista ve Faustovi.

Od roku 1989 učil herectví na Divadelní fakultě AMU. Byl výrazným a oblíbeným pedagogem, který dokázal mít ke svým studentům bezprostřední a osobní vztah. Pro mnohé herce to byl právě on, kdo je uvedl do profese a sledoval jejich první kroky. Rösnerova herecká dráha započala v libereckém Divadle F. X. Šaldy a posléze pokračovala v Městských divadlech pražských. Diváci dodnes vzpomínají na jeho Salieriho v Amadeovi, Indiána v Přeletu nad kukaččím hnízdem, Cosima v Baronu ve větvích a také na úžasného komediálního Puka ve Snu noci svatojánské.

V Národním divadle začal brzy po svém příchodu v roce 1987 hrát hlavní role. Jeho rozsah byl udivující. Jean ve Slečně Julii , Záviš z Falkenštejna (Falkenštejn), role shakespearovského repertoáru (Othello, Antonius), Mefisto ve Faustovi . Jeho Valdštejn v Bloudění byl fascinující studií rozpadu velké osobnosti, v komické roli Malvolia (Večer tříkrálový) vytvořil groteskní postavu s hroty sebeironie, v mnohém předznamenávající jeho mistrovský výkon v Molierově Lakomci. Za svého Harpagona byl právem odměněn všemi třemi divadelními cenami (Cena Alfréda Radoka 2004 za nejlepší mužský herecký výkon, Cena Thálie 2004, Cena Sazky a Divadelních novin 2004). Komickou roli dokázal povýšit na všelidskou výpověď o tragice stravující vášně a osamělosti. To dokáží jen herci, kterým je dáno přemoci pomíjivost divadelního okamžiku, vepsat se trvale do paměti a uvádět v život legendu o netušené síle hereckého umění.

William Shakespeare: OTHELLO (Národní divadlo, 1998)

William Shakespeare: ANTONIUS A KLEOPATRA (Národní divadlo, 1999)

Moliére: LAKOMEC (Národní divadlo, 2004)

Autor: Kristýna Klimešová, Foto: Archiv ND