16.04.2018

Dana Hlaváčová: L&I

Britská dramatička Caryl Churchillová ve svém díle pracuje s nezávazností v pojetí času, prostoru a dějství, čímž režii nabízí možnost, aby si s jednoznačností děje „hlavu nelámala“. Jedna z jejích nejnovějších her z roku 2012, Láska a informace, zrcadlí dnešní mezilidské vztahy. Chvílemi s velikou přesvědčivostí odráží i to, co se mohlo odehrát předešlý večer ve vaší kuchyni – jste připraveni? Pokud ano, ještě se ubezpečte o své odpočatosti a celkovém psychickém rozpoložení. Dostavit se na tuto hru unaven zvyšuje pravděpodobnost, že vás přívaly zdánlivě nesouvisejícího textu plného banalit ukolébají ke spánku (delší proluky ticha to také příliš nezachrání). Hra totiž svým zpracováním vyžaduje po divákovi, aby byl schopen vnímat plynutí i nesouvisejících pocitů, takže určité nároky bezpochyby klade.

Režisérka Petra Tejnorová, pro niž je v její poslední tvorbě typické propojování divadla a filmového promítání na scéně (s pomocí principů live cinema nebo found footage), spolu s dramaturgem Janem Tošovským vytvořila představení, ve kterém je divákovi umožněna veliká svoboda ve smyslu, jak naloží s celkovým vyzněním daného příběhu. Koneckonců i v anotaci na webových stránkách se můžete dočíst, že jde o existenciální detektivku. Po příchodu do hlediště vás už na scéně vítá rozsvícený nápis LI, umístěný za plastovou zadní stěnou jeviště, které vypadá jako sklad. V levém rohu je malá budova (v podstatě stavební buňka), v pravé části vidíme řadu stolů s monitorem a se stohy papíru, kousek od nich nalezneme regály se šanony a dalšími dokumenty. Na scéně jsou zdánlivě ledabyle rozmístěny molitanové matrace, bedny, židle a všemu vévodí paletový vozík, s jehož pomocí se scéna přetváří. Světla zhasnou a na zadním horizontu se promítá video ze svatby – současně si ho na monitoru svého počítače pouští i jedna z postav (Saša Rašilov). Ve filmovém plánu figuruje jako ženich, ale v plánu divadelním vystupuje jako policista – možná je obojím, možná je to jen další z informačních vějiček, které mají odvést divákovu pozornost. Na svatebním videu není nic zvláštního, nepředává žádný vzkaz navíc. Spíše vás zaujme postava podivného pomatence stojícího v pozadí jeviště přímo pod projekcí. Světla se rozsvítí, na scénu vbíhá žena v červených šatech (Tereza Vilišová) a pátrání může začít.

Skutečně se dějem prodíráte jako pátrací pes, s nímž hledáte stopy umně vytvořeného zločinu. Nebo se snad nic nestalo? Pátráte, domníváte se, dedukujete a někdy vás může až zarazit, jak rychle se mění váš pohled na určité věci. Např. postava onoho podivína (Petr Vančura) nejprve působí jen jako běžný puberťák s neutichající láskou pro zpěváka Rushmora (David Matásek), proto nosí i červenošedou mikinu s Rushmorovou fotkou. Chvílemi si podivínský fanoušek počíná násilnicky, a pak se objeví se zakrvácenou ránou na čele, mikinu má také od krve. Dozvídáte se, že nepociťuje žádnou fyzickou bolest (a údajně ani strach), mluví o tom i s Rushmorem – najednou mají mezi sebou velmi přátelský vztah – zpěvák mu vysvětluje, co je to bolest a štípe ho. To samé činí i Rushmorova milenka (Pavla Beretová), smějí se mu a hodí po něm několikrát kamenem. Takže to zranění na čele má chudák „pomatenec“ od něj, od obdivovaného vzoru, nebo je snad už mrtvý?

Hra má tolik dějových linek, kolik si divák dokáže představit. Ve všech ale vidím jedinou spojitost – v současnosti, kdy máme odpověď takřka na každý problém, vědci dokáží zjistit příčinu většiny nemocí, a i lásku jsme schopni rozebrat „jen“ na řadu chemických rovnic, čím dál tím víc zjišťujeme, a toto představení to jen dokazuje, jak jsou nám nakonec všechny informace k ničemu, když hlavní roli nesehrají city – láska. L by mělo být určitě na prvním místě před I.


Caryl Churchillová: Láska a informace

Překlad: Jakub Škorpil
Režie: Petra Tejnorová
Dramaturgie: Jan Tošovský
Scéna a kostýmy: Antonín Šilar
Hudba: Jiří Konvalinka
Pohybová spolupráce: Jaroslav Viňarský
Světelný design: Martin Špetlík
Filmové dotáčky: Lukáš Milota

Psáno z představení 14. 2. 2018, Nová scéna ND

Autor: Dana Hlaváčová