13.02.2012

S režisérkou Viktorií Čermákovou o práci na projektu „Můj soused, můj nepřítel“

Změnil Vás tento projekt nějakým způsobem? Jako člověka? Občana Evropy?

Myslím, že mne nezměnil, ale poskytl mi nový rozhled. Přihlásila jsem se kvůli němu také na Facebook, kde probíhá denně docela zajímavá politická debata mezi mými novými fb -přáteli, což mne na rozdíl od běžných medií docela zajímá a inspiruje.

Jaké byly podle vašeho názoru nejdůležitější a nejzajímavější reakce na vaši práci?
Navázala jsem kontakty s Romy a s některými pro-romskými aktivisty a novináři. Potěšil mne během představení neovladatelný smích bývalého ministra pro lidská práva Michaela Kocába a jeho následující reakce. Zdálo se mi, že chválil především náš kritický vhled do věci při zachování si smyslu pro humor. Hodně diváků říkalo, že jsou překvapeni, nevím ale přesně, co to znamená... Snad, že se toho kolem Romů v Čechách dost namluví, ale nikdo se v tématu neorientuje a pak je překvapený, jak je to všechno trapné...?

Jaký má podle vás tento divadelní projekt význam pro společenskou / politickou realitu u nás?
To se neodvažuju prohlásit, měl by to udělat za mne někdo jiný – například divadelní kritik. Nicméně zdálo se mi, že přesně v době naší premiéry bylo téma velice živé a možnost promluvit o něm na půdě Národního divadla zejména pro Romy velice cenná. Nicméně opakuji, že nechci být vlastním vykladačem a ani kritikem.

Objevili jste nové umělecké cesty?
Ano, snažím se to dělat při každé své nové práci. Je to, doufám, můj pracovní životní princip...

Jaký byl nejpůsobivější zážitek, získaný v průběhu vašeho výzkumu?
Houslové sólo Vojty Lavičky, který stále nestíhal dodržet sliby o scénáři ani o hudební spolupráci a pak na jedné z posledních zkoušek zahrál tak, že už nebyla žádná slova zapotřebí…

Co je pro vás nejdůležitějším výsledkem tohoto projektu?
Seznámení s novými lidmi a lepší orientace v specifických společenských tématech… Krátký, ale silný pocit sounáležitosti s částí Evropy na konci nějaké etapy.


Autor: Kateřina Ondroušková, Foto: Hana Smejkalová